Darion z rodu Sirionů zmizel neznámo kam a jeho žena Adriela (též z rodu Sirionů) je uvězněna temnou bohyní Edofeinou a jejím bratrem Valdorem. Stalo se poprvé, že bohové přímo napadli všemocné Siriony a zatáhli je tak vědomě do svých osobních válek. Naštěstí se Adriele povedlo na poslední chvíli ochránit a ukrýt syna Asiriuse, jenž sám o sobě je obrovskou záhadou jak pro bohy, tak pro samotné Siriony. Toliko k shrnutí hlavního děje předchozího románu. Druhý díl Ságy Sirionu se už odehrává převážně ve světě Sierra, na který byl Asirius přenesen a kde měl bezstarostně dospět. Sierra má však k bezpečnému útočišti daleko. Lidské politikaření, neustálé nájezdy zlovolných orků a bratrovražedné soupeření mezi elfy vytvořily ze Sierry místo, kde délka života závisí na schopnosti ohánět se mečem…
Teoreticky vzato je Valion přímé pokračování románuArsian. Prakticky se ovšem toho očekávaného pokračování dočkáte až na posledních cca třiceti stranách jinak šestisetstránkového příběhu. To, co se odehrává mezi tím, můžete brát jako předehru k dílům příštím, rafinované představení jednoho z mnoha světů vesmíru Řádu, Středu a Chaosu či jako umělecky koncipovanou vatu. Faktem zůstává, že pestrá paleta několika generací lidských, elfích a půlelfích osudů nemá s vlastním dějem motajícím se kolem Sirionů takřka nic společného. Je samozřejmě otázkou, nakolik se k těmto postavám a dějovým zvratům autor později vrátí v dílech, které teprve plánuje, ovšem na to nebudeme znát odpověď, dokud tyto knihy nevyjdou.
Co většinu čtenářů zřejmě značně rozladí, je autorova snaha vše detailně popsat a roztáhnout. Stejně jako v první díle, i zde často opakuje, co už několikrát řekl, rozepisuje se tam, kde lze vše říci jednou větou, a velice často se detailně věnuje situacím, které nijak neovlivní ani děj, ani postavy a ani atmosféru, tudíž jsou samy o sobě absolutně zbytečné. Jinak řečeno – když je na něco kladen důraz, automaticky čekáte, že se to nějak zhodnotí. David Borkovec toto schéma velice často ignoruje, nebo jej možná vůbec nebere v potaz. Vzniká tak hromada textu (opravdu velká), u kterého neustále předpokládáte, že bude mít nějaký smysl či následný kontext, a on bohužel nemá žádný, nebo jen velmi omezený. Na obranu autora je nutno říci, že se tu neustále něco děje, jsou vám neustále představovány nové postavy, mění se prostředí a zvrat střídá zvrat, jenže kvůli přehnaně natahovanému textu je většina dramatických situací zbavena napětí a plánovaného překvapení. Jako by se děj knihy plácal odněkud někam, bez konkrétní představy kam směřuje a hlavně proč. Navíc tím, jak se autor věnuje novému světu a osudům některých jeho obyvatel, stává se z plánované epické fantasy spíše dobrodružný historický román, ne nepodobný třeba knihám Waltera Scotta či Aloise Jiráska. Spousta řečí okolo, ale muziky málo. V důsledku tak lze brát Valion i jako samostatné dílo, ve kterém se mísí několik dějových linií, z nichž všechny jsou nové a s předchozí knihou je poutá pouze tenoulinká nitka zosobněná těmi třiceti stránkami textu na konci, o kterých jsem již mluvil.
Přes veškerou snahu se autorovi příliš nepodařilo překonat bludný kámen, kolem kterého se podobně bezradně motá většina druhých dílů. Sice se snažil román koncipovat a stavět na jiných základech než předchozí Arsian, bohužel se čtenář místo seriózního pokračování dočkal akorát mnohasetstránkového intermezza, ve kterém sice autor položil stabilní základy pro nástavbu dalších dílů, ale na druhou stranu v hlavní dějové lince nikam zásadně nepokročil.
Přes všechny své výhrady ale věřím, že si Sága Sirionůnajde čtenáře a fanoušky. Už jen kvůli tomu, že jde o doposud ojedinělý projekt původní české fantasy ságy epických rozměrů. Jde jen o to, zda těch fanoušků bude tolik, aby to zaplatilo výrobu dalších knih. Ne vždycky totiž stačí pouhé nadšení z vlastní tvorby. Kapitalismus ideály neoblafnete.