www.sagasirionu.cz

Sága Sirionů

NARVIL - další úryvek ze sedmé kapitoly

Tři dny postupovali na jihovýchod, kam směřovaly cesty hrstky dobrodružných podivínů, toužících spatřit na vlastní oči elfy a trpaslíky, nebo se ve skalách utkat s bandou skřetů. Nikdo jiný tímto směrem necestoval, dokonce ani romádi, kteří byli o chlup statečnější a drzejší než enarnští lidé.

Dargar vedl Gaborga s Quintem pískovcovými horami a přemýšlel, kde by mohl najít ty, co hledá, a naopak, jak se vyhnout střetu s orky, trolly a dalšími obyvateli těchto hor. Kdyby se o elfech nezmínil i Khargalorn, možná by již vzdal hledání a vrátil se k Ashaře. Zatím však pokračoval k jihovýchodu a sledoval blízké i vzdálené masívy pískovcových skal, ve snaze rozpoznat jakýkoliv pohyb.

A jeho opatrnost a soustředění se dočkaly odměny.

„Proč jsi zastavil?“ šeptal Quint, stojíce opodál.

Ani po dalších třech dnech nezměnil svůj názor na Gaborga, byť ho nijak neobtěžoval a dokonce se nepřiblížil blíže než na deset kroků, jak Dargar slíbil.

„Někdo tam je,“ odvětil Dargar a ukázal do tmy.

„Kde?“ zeptal se Quint potichu.

„U té oblé skály,“ odvětil Dargar.

„Oblé skály?“ podivil se Quint. „Žádnou nevidím,“ přiznal, když se snažil prohlédnou tmou.

„Ty vidíš tak daleko?“ zeptal se po chvíli.

„Tiše,“ hlesl Dargar.

„Ty zůstat tady,“ pronesl Gaborgovi do mysli a udělal několik kroků vpřed.

„Kam jdeš?“ hlesl Quint, z jehož hlasu bylo patrné, že tím není zrovna dvakrát nadšen.

„Vrátím se hned,“ odvětil Dargar, aniž by se zastavil.

Slyšel za sebou Quintovo šeptání, ale nevěnoval mu pozornost. Sledoval obrysy šesti vysokých postav, oděných do přiléhavých zbrojí, obezřetně postupujících skalní soutěskou. Skřeti nebo trollové to nebyli a jistě ani trpaslíci či romádi. Museli to být lidé nebo ti, kvůli kterým zde byl.

Dargar se zastavil a schoval se do skalního výklenku. Netrvalo dlouho a slyšel nepatrné zvuky přibližující se jeho směrem.

„Vidíš je?“ zaslechl tichý elfí hlas.

„Ano,“ přisvědčil druhý.

„Zdá se mi to, nebo je to člověk, kterému dělá společnost černý ork?“ podivil se další.

„Nezdá, je to tak,“ pravil první hlas.

„Nečekané spojenectví,“ přiznal další hlas, patřící nepochybně ženě.

„Co uděláme?“ zeptal se ten první.

„Na procházce tu nebudou,“ dodal druhý a Dargar zaslechl zvuk vytahovaného meče.

„Nejsou nebezpeční,“ pronesl a vystoupil ze svého úkrytu.

Překvapení elfové ukročili vzad a s připravenými zbraněmi sledovali nečekaného hosta. O to víc udiveni, že promluvil jejich řečí.

„Kdo jsi?“ zeptala se černovlasá elfka.

„Jmenuji se Dargar a tamto jsou moji přátelé,“ odvětil a hlavou kývl kamsi za sebe.

„Přátelé?“ podivila se elfka. „Odkdy se přátelí lidé s orky?“

„Od té doby, co je romádi uvrhli do stejného vězení,“ odvětil Dargar.

„Romádi?“ podivil se jeden z elfů.

„Kříženci lidí a trpaslíků,“ upřesnil Dargar, když pochopil, že pro ně elfové mají jiný výraz.

„A co děláte tady?“ zeptal se další z elfů, když sklopil připravený luk.

„Hledáme vás,“ odvětil Dargar.

„A proč?“

„To mohu říci jen vašemu pánovi.“

„Našemu pánovi?“ zopakovala elfí žena pobaveně a nebyla jediná, kdo se rozesmál.

„Nebo veliteli,“ doplnil Dargar.

Vlastně ani nevěděl, v jakém společenství elfové žijí a zda mají krále či někoho jiného, kdo jim velí či vládne.

„Náš velitel nemá čas zabývat se problémy lidí. Myslím, že to budeš muset říci nám, po dobrém či po zlém,“ odvětil jeden z elfů a udělal několik kroků vpřed.

Dargar cosi vyslovil a elf v okamžiku znehybněl.

„Nepřišel jsem s vámi bojovat! Mám poselství, které mohu říci pouze vašemu veliteli,“ odvětil k ostatním, kteří nevěřícně hleděli na nehybné tělo svého druha.

„Co jsi s ním udělal?!“ křikla elfí žena, ale Dargar ukročil vzad a mávl rukou.

Omráčený elf se probral a zakolísal. Chyběl kousek, aby spadl na zem, ale stačil vyrovnat ztracenou rovnováhu.

„Žádám jen, abyste mne a mé přátele doprovodili k vašemu veliteli,“ zopakoval, připraven snést další kouzlo.

„Kdo jsi?“ zeptal se elf, když se konečně vzpamatoval ze svého omráčení.

„Jmenuji se Dargar,“ odvětil, aby mu připomněl své jméno.

„To už jsem slyšel,“ ohradil se elf, „ale jak si dokázal omráčit mou mysl?“

„Prostě to umím! Ale nepřišel jsem s vámi bojovat a oni také ne. Potřebuji pouze mluvit s vaším velitelem,“ opakoval Dargar.

Elfové se od něj odvrátili a začali si cosi šeptat. Většinu z nich stejně slyšel a těm ostatním dokázal nahlédnout do jasné mysli. A dříve, než mu vyslovili své rozhodnutí, věděl, že jej předvedou před velitele svého oddílu, jenž se měl jmenovat Sirnil.

Dargar si přesto vyslechl jejich rozhodnutí a poté hvízdl směrem ke Quintovi a Gaborgovi.

Elfové se zájmem přihlíželi jejich příchodu a především pak obrovitému černému orkovi, který jim nevěnoval příliš pozornosti. Nemohli tušit, že je zaneprázdněn Dargarovými myšlenkami, jež ho měly uklidnit a vysvětlit mu, kam vlastně směřují a proč.

18.4.2016
Abychom Vám mohli nabídnout kvalitní služby a pokročilé funkce, využíváme cookies. Prohlížením tohoto webu s tímto souhlasíte.