Skřeti ovládli třetí a čtvrtou galerii. Gardin nemohl uvěřit tomu, že se dostali tak hluboko. Myslel, že už mají vyhráno, ale byla to past, na kterou naletěl. Skřeti potřebovali zaměstnat trpaslíky v horních galeriích, aby ovládli spodek patra. A to se jim podařilo. Hleděl na davy nepřátel, kteří se mu rozpínaly v jeho síních.
„Torune!“ křikl a vyhlížel jeho korunu.
„Já se Surikem a s Grondem půjdeme dolů! Ty s Tarekem zůstaň zde!“ křikl a spěchal k nejbližšímu schodišti.
Torun se ani nepokoušel o odpověď. Stejně by ho Gardin nevnímal. Byl rozrušený a nervózní, čemuž se Torun nedivil. Skřeti se svobodně poflakovali po jeho patře a on s tím zatím mnoho dělat nemohl. Raději nechtěl domýšlet, co by dělal, být v jeho kůži.
Pohlédl na bojovně naladěné druhy, kteří ho obklopovali. Pozvedl kladivo a ukázal směrem, odkud postupovali skřeti s černými orky.
„Nikoho z té chátry nešetřete!“ zařval a jako první vyrazil vpřed.
Skřeti zaplnili dvě celé síně a začali se prodírat do třetí. Tu stačili obsadit z větší části Torunovi muži. Dále už nepokračovali, neboť si chtěli ponechat výhodné postavení. Třetí síň byla ve dvou třetinách rozdělena krátkým schodištěm, na jehož vrcholu nyní trpaslíci vyčkávali příchodu nepřátel.
Tarek naopak střežil východní schodiště. Dobře věděl, že právě tudy by mohli skřetové vpadnout Torunovi do zad. Vyslal do temných chodeb předvoj několika bojovníků, kteří se vraceli se zprávami, že se k nim blíží velký houf skřetů vedený třemi desítkami černých orků.
Začal boj o třetí galerii druhého patra.
Torun chtěl být průběžně informován, jak si počíná Gardin v nižší galerii, ale doposud nedostal jedinou zprávu. Doufal, že vše jde podle plánu a Gardinovi se co nejdříve podaří vyčistit síně čtvrté galerie od posledních nepřátel. Věřil, že mu poté přispěchá na pomoc. Nedělal si žádné naděje, že by mohl sám skřety zatlačit. Bylo jich třikrát více než v první galerii a on měl o polovinu méně bojovníků. A o počtu černých orků ani nemluvil.
Klid zbraní trval velmi dlouho a trpaslíci to trestuhodně podcenili. I Torun si to uvědomil až nyní, když sledoval davy nepřátel, které se řítily k jeho mužům a připravovaly se na následný útok. A ten byl naprosto drtivý. Už to přestala být taková zábava jako na začátku. Ani jeho muži nebyli na další boj tak natěšeni. S těmi předchozími útoky se tento nedal nijak srovnávat. Byl promyšlený a naplánovaný. A především bylo nepřátel nepoměrně víc.
Skřetové se opřeli do přední řady trpaslíků. Ze zadních houfů pak na trpaslíky stříleli z primitivních luků. Torun křičel na všechny strany, ale jeho muži ho nevnímali. V bojové vřavě nakonec zanikl i jeho nejhlasitější výkřik a on vzdal snahu dát obraně jakoukoliv strategii. Pozvedl kladivo a začal se prodírat k nejbližšímu černému orkovi.
„Zatraceně, ten parchant mě trefil,“ křikl při pohledu na zkroucený šíp, který mu trčel z nohy.
„Kdo to byl?!“ rozčiloval se a snažil se rozpoznat viníka.
„Dám tucet korbelů piva! Kdo to byl!“ křičel v domnění, že mu jeho druzi ukáží na některého ze zelenokožců. Nikdo však neměl čas sledovat střelce na vzdálené straně síně.
„Já si ho najdu!“ pronesl Torun rozzuřeně, když vytáhl šíp z nohy a mrštil jím na zem. V zápětí zapomněl na černého orka a vyrazil směrem k houfu střelců.
Trpaslíkům se nepodařilo vytlačit skřety zpět do druhé síně. Ani Tarek neslavil žádný významný úspěch. Dokázal pouze udržet své pozice. Torun vyslal ke Gardinovi zprávu o nepříznivé situaci a doufal v pomoc. Posil se ale nedočkal. Dokonce ani žádné zprávy.
Stáhnul se nakonec z bojové linie a začal hledat Tareka. Nalezl ho u schodiště, jak postává na vyvýšeném místě u úpatí sloupu a křičí na své muže. Chvíli trvalo, než se k němu dokázal prodrat.
„Musíme je zatlačit alespoň do druhé síně!“ křičel Torun, aby jej Tarek vůbec zaslechl.
„Já nemůžu! Sotva se držíme,“ odpověděl a ukázal na naprostou přesilu skřetů.
Torunovi to bylo jasné, až když vylezl na vyvýšené místo. Pochopil, že pomoc by potřeboval naopak Tarek.
„Kde sakra je ten Gardin!“ křikl si pod vousy a s nepochopením se ohlédl ke schodišti. Žádné posily však nespatřil. Už chtěl slézt, když na odvrácené straně zahlédl drobné stříbřité odlesky.
„Ušatci!“ hlesl, když spatřil zástupy elfů sestupovat vzdálenějším schodištěm do třetí galerie. Okamžitě slezl a začal se prodírat tím směrem.
Sirnil sledoval, jak se k němu řítí jeden z trpaslíků. K jeho překvapení nekřičel ani je výhružnými gesty nevyháněl. A když se Sirnil rozhlédl kolem, zjistil i důvod. S trpaslíky to v této části nevypadalo nejlépe. Byli zcela obklíčeni.
„Ehmm,“ zavrčel pod vousy Torun, kterému bylo těžko vyslovit to, co měl na srdci. Ale byla to možná jediná šance a on ji nechtěl trestuhodně zavrhnout.
„Osobně pomohu v hledání čeho chcete,“ pronesl zničeně, „když nám pomůžete,“ dodal a pohlédl k hloučku svých bratří, kteří odolávali naprosté přesile.
Sirnil ani na okamžik neváhal. Stejně si byl vědom toho, že se nejprve musejí vypořádat se skřety a teprve poté začít v hledání.
„Jsme domluveni,“ pronesl v trpasličí řeči a hvízdl několik signálů.
Torun jen přihlížel, jak desítky elfů vyrazili na pomoc jeho mužům.
Torun se opět oháněl kladivem a s uspokojením sledoval, jak skřeti začínají ustupovat. Elfové odvedli vskutku dobrou práci, což by nikdy do těch ušatců neřekl. Byli sice příliš vychrtlí a zbytečně vysocí, ale bojovníci to nebyli špatní.
Rozdrtil hlavu dalšímu skřetovi a hodlal pomoci v boji svému sousedovi, když uslyšel křičet své jméno. Stáhl se zpět a hleděl, odkud jej kdo volá. Byl to Grindor, jeden z Gardinových pobočníků.
„Co se stalo?“ zeptal se s obavami, jakmile k němu Grindor přispěchal. Jeho pohled nevěstil nic dobrého.
„Musíte se s Tarekem okamžitě stáhnout,“ pronesl Gringor, v jehož hlase byla cítit nervozita.
„Jak to myslíš stáhnout?“ udivil se Torun a ukázal na druhý konec síně. „Právě se nám podařilo zatlačit skřety a hodláme v tom pokračovat.“
Grindor zavrtěl hlavou. „Čtvrtá galerie padla! Držíme poslední schodiště, abychom vám umožnili ústup, ale moc času nemáte!“
„Jak to myslíš?“ křikl Torun nechápavě.
„Skřeti se dostali i do páté galerie,“ odvětil Grindor zničeně, „Gardin chce obětovat druhé patro, aby zabránil jejich dalšímu postupu,“ dodal a jeho hlas se zachvěl.
„Ne!“ hlesl Torun, který tomu nemohl uvěřit.
Grindor však přikývl. „Máš jen několik chvil, aby ses dostal do šesté galerie. Její strop stržen nebude. Ty ostatní ano!“ pronesl na závěr.
Ani nečekal na Torunovu odpověď a utíkal zpět ke schodišti. Torun tomu nemohl uvěřit. To přeci nebylo možné. Chvíli stál jak ve zlém snu, než se vzchopil a rozeběhl ke svým mužům, aby nejhlasitěji, jak dovedl, nařídil okamžitý ústup.
Sirnil byl překvapen, proč trpaslíci ustupují, když se konečně dařilo skřety zatlačit zpět ke schodištím. Opustil boje a snažil se vyhledat toho, se kterým předtím mluvil. Všichni však byli naprosto stejní a on ani neznal jeho jméno. Snažil se zahlédnout alespoň jeho korunu, ale ani tu nikde neviděl.
„Kam utíkáte?“ křičel, ale nikdo mu neodpověděl. Běžel s nimi a snažil se zjistit, co se děje.
Široká klesající chodba ho zavedla do čtvrté galerie. Tam konečně pochopil, co se stalo. Trpaslíci dávno přestali útočit a pouze bránili jedno z posledních schodišť, aby umožnili ústup těm, kteří bojovali v horních galeriích. Uprostřed prostorné síně zahlédl další skupinku trpaslíků. Bránili středový sloup, u kterého stál jeden z nich.
„Oni to vzdali!?“ hlesl, když pochopil, k čemu se zde schyluje. Tuto scénu už jednou viděl a nepřál si být podruhé u toho. Otočil se a pospíchal nahoru nejrychleji, jak dovedl.
Skřeti využili ústupu trpaslíků a odřízli elfy od schodiště. Sirnil se ke svým mužům musel probít. Trvalo to příliš dlouho a on si byl vědom, že mnoho času nezbývá. Jakmile se dostal blíže, křičel na ně ze všech sil. Jedinou jejich záchranou bylo východní schodiště, kterým sem přišli.
Elfové přestali útočit a zahájili ústup. Byl pomalejší, než by si Sirnil přál, neboť museli odrážet dotěrné útoky odhodlaných zelenokožců. Cestu ke schodišti nakonec dokázali uvolnit a začali hromadně stoupat vzhůru. Sirnil zůstával na chvostu a křičel na ostatní, aby přidali.
Boj byl prohraný.
Gardin sledoval houfy nepřátel zkaleným zrakem. Nepamatoval, že by někdy po jeho tvářích tekly slzy. Dokonce byl přesvědčen, že se to pořádnému trpaslíkovi nikdy stát nemůže. Nyní však pocítil jejich hořkou vlhkost. Jeho dům padnul. Už bylo pozdě volat na pomoc další vládce. Druhé patro bylo v rukou skřetů a černých orků a pouze poslední z věrné gardy bránili piedestal středového sloupu, na kterém stál.
Sledoval dva mohutné kamenné klíny, které byly zasazeny do sloupu. Jen jediná pověst vypovídala o hrdinném trpaslíkovi, který se odhodlal ke stejnému činu. Pověst vyprávěla o lítosti, že to neučinil hned, když do Asungiru vstoupili elfové. Tři patra je tehdy dělila od obsazení celého města. Nakonec se je podařilo vytlačit a právě tehdy nechal Gordon zbortit strop třetí galerie prvního patra. Obětoval se, aby ukončil krvavou a nesmyslnou válku. A Gardin si nepřál, aby se skřeti zastavili až tak hluboko. Věděl, že pokud to musí udělat, musí se tak stát nyní. Nehodlal darovat své síně skřetům a vystavit své bratry v nižších patrech nebezpečí. To rozhodně ne.
Muži pod ním prořídli. Přesto jej stále drželi mimo dosah černých orků, kteří na ně útočili. Dokonce začali mezi smrtelnými ranami zpívat píseň osudu. Gardinovi po tvářích stékalo stále více slz, skrze které si nevšímal šípů, které k němu skřeti vysílali.
Napřáhl se a nejmocněji, jak dokázal, udeřil do prvního klínu. Těžké kladivo mu zadunělo v dlaních. Klín se roztříštil a jeho trosky mu dopadly k nohám. Středový sloup se mírně zachvěl. Gardinovi projel po zádech mráz. Přesto se napřáhl podruhé a mohutnou ranou uvolnil i druhý klín.
Sloup se dal pomalu do pohybu. Gardin pohlédl vzhůru a sledoval, jak začínají praskat stropní klenby. Nakonec popraskal i sloup a začal padat k zemi. Pohlédl na své bratry, kteří již nebojovali. Nebylo s kým. Skřeti v panice utíkali pryč. Zkáze ale utéci nemohli.
„Nechť budou naše jména vytesána do kamene!“ pronesl vládce druhého patra a pozvedl kladivo. Poté už jen zavřel oči, aby nemusel sledovat temnotu, která se k nim řítila.